lat. Artemisia vulgaris, angl. Mugwort, také: černobýl
Slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, …, lyže, pelyněk, plyš. Až příště půjdete kolem téhle bylinky, na chvilku se zastavte, promněte její listy v prstech a vnímejte její silné aroma. Vyjmenovaná slova ať slouží třeba jako mnemotechnická pomůcka pro zapamatování téhle silné rostliny.
Podle wikipedie pomáhá ve formě nálevu proti některým žaludečním neduhům, zánětu průdušek a také účinkuje proti střevním parazitům. V kuchyni může také výtečně ovonět masitá jídla. Používá se i na přípravu japonských sladkých dezertů mochi. Těhotné ženy by ho neměly užívat a celkově by se neměl podávat ve velkých dávkách či dlouhodobě.
Ve vůni pelyňku je síla. Tuto sílu si krom nálevu užíváme ještě dalšími způsoby: ve formě vonných polštářků, které umístěné pod polštář prý podporují lucidní snění; a ve formě vykuřovadla (angl. smudge stick), stejné, jako se často prodává například ze šalvěje bílé. Vedle anýzu a fenyklu je pelyněk třetí rostlinou svaté trojice bylin, ze kterých se vyrábí absint.
Pelyněk je zrovna v květu, proto jsem zkusmo několik rostlin otrhal a vzal domů na nasušení a výrobu vykuřovadla. První poznatek: květy pelyňku jsou prolezlé broučky, asi nějakým druhem mšic ;-D Jejich vyklepávání sice funguje, ale je dost pracné a vyplachování vodou mi při sušení bylinek nějak nesedí. Navíc nechci broučky zbytečně hubit, ale ani hostit doma v kuchyni. Budu zjišťovat dál, jaký je nejlepší způsob sběru. Mezitím broučky vyženu z bylinek už během sbírání.
Moc hezky o pelyňku mluví na YouTube kanálech Herbal Jedi a Plant Abundance. Druhý zmíněný připomíná ještě jedno zásadní použití. Pelyněk se výborně hodí pro použití jako hnojivo ve formě jíchy (angl. zkratka f.p.j – fermented plant juice). Posiluje odolnost rostlin a doplňuje jim mimo jiné železo, na které je pelyněk bohatý.
S jeho vůní se loučím, těším se na příště a přeju krásné sny.
