Permakultúra a vzdelavanie s Patriciou Pavlovskou – Permakultúra SK

Dnešní videokontext ze živého streamu na facebooku Permakultúra SK. Rozhovor s Patricií Pavlovskou vede Josef Fekiač. Poznámky píšu naživo. Vše co jsem zachytil a nějak mě zaujalo. K čemu existují odkazy, dohledávám a přidávám.

Před dnešním vysíláním byla permakulturní středa – pravidelné webináře. Dnes to bylo o jedlých živých plotech.

Plánujeme projekt Zodpovedňa – tříminutová QnA videa. Odpovědi na dotazy, která budou točit sami absolventi PK kurzů.

PP dělá PK od r 1992. Učitelský kurz absolvovala v r. 1996. Byla zmíněna místa jako: Ježová, Sekier. Bylo to přísné: žádná auta, žádné počítače, žádné mobily.

V době, kdy přijeli lektoři z Dánska a Anglije byly na Slovensku ještě všude aleje, sady, jedlé předzahrátky. Krajina byla permakulturní, skoro nebylo co učit. Lektoři ale donesli kontext. PP tyto lekce překládala. Nebyla tehdy tak známá slova jako sukcese, stohování, tak nebylo lehké překládat lekce cizokrajných lektorů.

PP otec začínal projekt bioregionálního rozvoje Ecoland už za komunistů. Později přišel někdo s tím, že to je permakultura, následoval lets systém, cirkulární ekonomika…

Úloha lektorky není až tak předat vědomosti, jako vytvořit emoce, třeba i ztrapnit se a těmi emocemi vpálit znalosti hluboko do paměti.

Jaké je specifikum PK vzdělávání? Většinou se týká dospělých (andragogika). Ti už mají vlastní názor. Je to tedy hodně o přijímání názorů.

Na PK kurzu se dělají každodenní rituály – někomu je to občas trapné (asi sdílecí kolečka) – ale v důsledku to všechny spojuje. Je to hlavně pedagogické aby lidé vědeli, jak se vyjádřit, chtěli a nebáli se.

Lidi se po kurzu rozejdou a začnou se cítit otupělí, ztracení a osamocení. Je potřeba udržet kontakty z kurzu.

Je třeba aby se lidi na kurzu nezasekli v nepohodě – byli najezení, vyčůraní, oddechnutí. Někteří to mají jako terapii od stresu a „jiné“ komunikace v běžném světě. Mají možnost „cítit se sami sebou“.

Často na kurzech zapojujeme hry. V tom jsou webináře ošemetné. Je mnohem těžší lidi prakticky zapojit a přimět je věci dělat vlastníma rukama.

Kurzy jsou projektové – od začátku mají účastníci vlastní projekt, který mají za úkol během kurzu dokončit. Dělají ve skupinkách po 4. Už na začátku se s projektem citově spojí tak, že si musí vybrat který design budou tvořit. Vždy má jeden design nějaký problém – a bývá to problém na lidské bázi, ne praktický. Je třeba se dohodnout.

PP kontroluje design a tým jí „kouká pod ruce“ a tím se učí (byla zmíněna kniha Pattern Language). Musí umět zadefinovat problém, vysvětlit jeho řešení.

Důraz je kladen na práci samotného člověka.

Permakultura se nedá dělat jako jednotlivec. Účastníci pocílí, jaká je to síla když pracuje tým (4 lidí).

Na kurzu jsou povinné praktické lekce – manuální práce. Je to maximálně uvolňující práce s viditelným hotovým výsledkem po 2-3 hodinách (je to tak přímo navržené/naplánované). Z té hotové práce je obrovská radost a energie.

Když se potká 20 dvacetiletých lidí, tak je to 400 let zkušeností. No i kdyby to bylo 100, je to víc než 20.

Potká se ekonom, ekolog, vegan, farmář, právník, ajťák… to není vtip… to je synergie. Každý z nich projekt tahá tím svým směrem.

Účtovničky sú velmi precizné. Ptám se kurzistů na jejich povolání. Každý má svůj způsob práce a tak pracují i s designem. Je dobré znát jaké aspekty jejich povolání má a předvídat, které vlastnosti v designu převládnou a které by se v něm mohly třeba nedostávat.

Před pěti lety jsme založili permatak (pozn: v čechách tomu říkáme 5P). Cílem je se potkat, něco se naučit a také někomu pomoci. Byť třeba pomoct někomu něco starého vyhodit. Přes současná opatření bude náročnější to rozeběhnout, ale bude to hodně potřeba.

PP: Můj sen je vidět hotové ty designy, co lidé vytvořili na kurzech.

https://www.startlab.sk/projekty/1649-kniha-s-detmi-v-kole-roka

Dá se naučit PK etika? PP: etika se musí vychovávat, ta se nedá vysvětlit. Ta se učí hrou, zážitkem, emocí. Pužívám trochu „hraní na city.“ Zaseknu se, rozpáču se, například o vodě mluvím velmi na tvrdo, jako bych bouchla do stolu. Ta emoce. Nesplachujme pitnou vodou! Vidět ty slzy, ta emoce je to, co přenáší etiku. Hučet, nadávat, prožít to. Žít to a ukázat ten prožitek. Radost, pokoru, zlost i smutek.

Není snadné ovlivnit už vychovaného člověka chce sílu. Dospělí aspoň reaguje na argumenty.

Musíme vyprávět příběhy. To bylo na TEDxu, který jsem vyprávěla, jak jsem zabila žubrienky, v našem rybníčku, když jsem si nabarvila vlasy. A pak je potřeba včas udělat pauzu a nechat vyprávět příběhy ostatní.

Samovzdělávání dostane člověka jen do úrovně znalostí. Pak je tam ale ještě úroveň etiky, praktických a manuálních znalostí a spolupráce.

Minimum času je 18 hodin k uchopení permakultury. Vždy to musí být trochu praktické.

Doporučuju na úvodní kurz pk si najít nějakého renomovanějšího lektora.

PDC generuje designéry level 0. PK je dost řízená, hlavně komunikací mezi absolventy a designéry. PDC má daný obsah 72 lekcí a měl by být podobný po celém světě. (Stejně jako jakákoli škola nám dává hlavně společný slovník. Když se řekne svejl, jedlý les, transpilace, sukcese, jsme na jendé vlně.)

Jakýkoli vedu kurz, snažím se to prohnat přes etiku.

Existuje kurz DPD Diplomovaného Permakulturního Designéra. Takový ing v PK. Hodnotí se nejen technická stránka, ale i morální. Je vyžadována aktivní účast v místní PK síti.

Chodit za lidmi, kteří to dělají denně. Pravidelně. Trvale. Woofovat. Ne dvě hodiny, to byste je strávili jen vysvětlováním postupu. Spíš tam chvíli žít. Učit se na místě. Řešit ty praktické věci.

Absolvovat konvergence. Mít možnost se „dotknout“ těch světových ikon. Tam se řeší světové problémy pomocí PK. Hladomor, kdy je PK poslední naděje. Naše problémy jsou potom trochu směšné. My se tu máme ještě dobře.

Je třeba se držet svého mistra. PP svým bývalým kurzistům někdy přenechává designy a mentoruje je. Neřešit peníze a dělat to pro praxi, sledovat grif a zručnost svého mistra. Když někomu děláte zahradu sami, může vám chybět zpětná vazba. Majitel to neví, proto jde za vámi. Chce to někoho z oboru s praxí.

V permakultuře si každý hledáme svojí cestu. Přečteme si 5 receptů a vytvoříme 6. který funguje právě pro nás.

Lidi se občas bojí mi ukázat svůj „špatný“ design. Na kurzu jsou chyby povolené.

Video sleduje Timotej zakladatel Nesur.org.

Najít si ten čas se potkat! To je nejdůležitější. Sdílení, otevřenost, ten 3. pilíř PK etiky. Já vím, kdy mám pro sebe dost, a co je nad limit, to můžu sdílet.

Permakultura pracuje s pozitivními nástroji. Snaží se fungovat na synergické rovině. O tom je vzdělávání v permakultuře. Sdílením se společně vzdělávat. A v tom se snad i liší od ostatních.

Co je permakulturní farma? Kde je toho hranice? Dost často je to neviditelná infrastruktura. Často to není možné zadefinovat na první pohled. Jde to skrz tu etiku. Starost o lidi, starost o zem, nastavené limity, sdílení. Z permakulturníka sálá vstřícnost a lidskost. Lidé, kteří jsou farmáři – ne agropodnikatelé, to je rozdíl – mají v sobě velkou pokoru, snad i proto, že o jejich úspěchu vždy nakonec rozhoduje něco vyššího. (Možná proto, že PK farmář se často rozhoduje něco NEpoužít a lidská mysli si húře uvědomuje to, co tu není/chybí, než to co tu je/přebývá.)

Děláme mapování farem – zmíněny Vissegrad a Ukrajina. Hledá se člověk na obnovu této mapy farem.

Příště bude Regenerative Agriculture CZ – Tady Tadeáš, Ondřej Prýmek.

Vrchol výuky je argumentace. Když si student musí obhájit svůj design. Třeba před někým z venku (chodí bývalí studenti).

V ČR a SK patříme ke špičce, je to tu od roku 1996 (PKCS). Máme špičkové odborníky. Ve středoevropské komunitě to děláme výborně.

Co jde zlepšit? Najít lepší nástroje, jak lidem umožnit sdílet. Aby i člověk, který má za sebou první kurz se mohl podílet na něčem společném. Dát lidi dohromady. Potkat se 2-3x do roka (jako v PK ve meste). Jen si tak sednout s vínem a povídat si o tom, co nás tíží. To je nejsilnější. Utužit vztahy mezi lidmi. Přála bych si více diplomovaných designérů. Seznamujte se na 5P/permatacích.

Hodně lidí se zacyklí, že si řeknou, že to zvládnou sami. Je to zbytečný dlouhý boj. Vždycky se dá najít cesta jak se s někým spojit. Když je potřeba udělá se to, levnější, bližší. Jde to! PK je průnik vědních oborů a v jednu chvíli vám prostě přestanou stačit poznatky. Důvěřujte, lektorům, že vás naučí právě to, co budete potřebovat.

Permakultura je sociální a prosociální věda. Postavená na lidech. Komunikaci s lidmi se naučíme zase jen komunikací. Společným tvořením, společným plánováním. To je komunitní život, který do permakultury patří. Chodit ne jen na kurzy, ale kamkoli, kde se něco děje. Permakultura je osobní rozvoj a i kdybyste neudělali jediný design můžete se velmi posunout.