S tímhle se musím pochlubit. Vyšel mi první rozhovor! V Klíči k soběstačnosti. Je to vydání č. 14 s podtitulem: Zvířata v permakultuře. Sdílím v něm hlavně praktické zkušenosti s kompostováním.
Klíč k soběstačnosti je sborník české organizace permakultury PermakulturaCS a vychází dvakrát ročně. Obsahuje aktuální informace a zkušenosti lidí, kteří to, co sdílí, opravdu praktikují, a to právě dnes a v našich klimatických podmínkách. Jako zdroj čerstvých informací o permakultuře je tohle naprosto TOP.
Přikládám celý text k článku, ale velmi doporučuji sborník zakoupit tady, nebo rovnou vánoční balíček: kompletní vydání všech sborníku. Podpoříte tím provoz PermakulturyCS, PKCS zase podpoří rozvoj permakultury u nás a na Slovensku.
Druhou (a ještě lepší) možností je stát se členem/členkou PKCS a dostávat sborník automaticky.
Následuje samotný text rozhovoru obohacený o odkazy na relevantní stránky a obrázky. Tímto velmi děkuji Katce Horáčkové, že mě k němu přizvala.
Jak jsi se k vermikompostování dostal?
Po absolvování kurzu permakulturního designu jsem chtěl začít hned něco dělat. Vermikompostování byla nejjednodušší věc, se kterou se dalo začít hned. Dostal jsem tip na osiřelý dřevěný vermík. V něm chovám žížaly do dneška, už cca čtyři roky.
Vermikompostování je “chování žížal”?
Je to chování žížal pro budoucí vermikompostáře. Je to i meditace nad tím, kolik a jakého odpadu vyprodukujeme. Taky je to starost o domácího mazlíčka, uzavírání koloběhu jídla i vrtání se v hlíně jako dítě.
Jak vermikompostér vlastně vypadá?
Je to taková věž. Dvě, nebo i více kompostovacích nádob na sobě. Nádoby mají provrtané dno, aby mezi nimi mohly žížaly volně prolézat. Nahoře je víko s dírami pro větrání opatřené netkanou textilií proti muškám. Úplně dole je pak nádoba na žížalí čaj, nad kterou je také netkaná textilie, aby žížaly nepadaly dolů a netopily se.
Řada lidí zná klasický kompost na zahradě. V čem je vermikompostování jiné?
Je to rychlejší. Ve vermíku chováme hodně dynamické druhy žížal, zejména žížalu kalifornskou – Eisenia Andrei (mimochodem jde o původní evropský druh). Zahradní kompost zraje třeba rok, vermikompost máte do tří měsíců hotový. Navíc průběžně produkuje žížalí čaj.
Taky to chce o trochu víc péče. Když necháte zahradní kompost vyschnout na sluníčku, prostě se kompostování zastaví a žížaly si z něj zalezou hlouběji do půdy. To u vermíku nejde. Jakmile vyschne, přehřeje se, nebo promrzne, o žížaly prostě přijdete. Je potřeba i trochu přemýšlet nad tím, co do něj dáváte. Není to ale žádná věda, spíše zvyk.
Jaké podmínky bychom tedy měli vermikompostéru udělat, aby se mu u nás líbilo?
Žížalám se nejlépe daří při teplotách 5-25°C. Nikdy ho nedáváme na přímé slunce. Krom teploty už na vnějším prostředí moc nezáleží, uvnitř mají své vlastní mikroklima. Mám vermikompostér na balkoně na jihozápadní straně. Ten je ale dřevěný (dobře drží teplo) a zastíněný bambusem. Zvládá to bez problémů a zůstává tam i v zimě. Žížaly jednoduše zahibernují a na jaře zase fungují. S mírnými zimami posledních let v něm kompostuju skoro celoročně. Dobrou zkušenost mám i s kompostérem ve sklepě. Tam je ale trochu problém, že se mi tam nechce tak často chodit – to je vůbec nejdůležitější – udělejte si to co nejjednodušší.
Odřezky z rajčat, čaj, lógr, salátové listy, slupky z mrkve. Nasbírat do kyblíku, zkrmit žížalám. Nic na tom není 😉 
Čerstvý bioodpad vs. hotový kompost.
Jaká je nejjednodušší cesta?
Do kuchyně si dejte kbelík 1-5 litrů velký, do kterého budete přes den střádat bioodpad. Taky do něj dávejte papírové ubrousky nebo natrhané kousky kartonu v poměru klidně 1:1 papír:bioodpad – ty nasají vlhkost a nebude to smrdět. Je důležité, aby byl kyblík vždy po ruce a aby se dal snadno otevřít. Když je plný, vysypejte ho do vermíku, nejpozději ale večer, ať máte na další den volno.
Co tam všechno můžu hodit?
Krom kůry od citrusů snad veškerý bio-odpad ze zeleniny. Slupky z mrkve, brambor, nať z mrkve a ředkviček. Patří tam i skořápky od vajíček. Ty nechte přes noc uschnout a druhý den nadrťte na co nejmenší kousky. Platíčka od vajíček a ruličky od toaletního papíru se nedají recyklovat. Natrhejte je na kousky a šup tam s tím. Dobře poslouží i piliny.
Co do vermikompostéru nepatří?
Neházíme tam gastroodpad – vařené jídlo, maso, tuky, mléčné výrobky – to všechno nekompostuje, ale spíše plesniví a kvasí. Také tam nepatří výkaly nebýložravých domácích mazlíčků – křeččince jsou ok. Neházejte tam nic, co už vám jde naproti – cokoli plesnivého, hnijícího, kvasícího.
Kolik odpadu takový vermikompostér zpracuje?
Záleží na jeho velikosti a jestli jsou uvnitř dobré podmínky. Obecně platí, že zaběhnutý vermík zpracuje jedno patro za cca 2-3 měsíce. Zlaté pravidlo zní: nedávejte do kompostéru víc bio-odpadu než je v něm kompostu. Taky hodně pomůže, když bude odpad na co nejmenší kousky.
Jak je to s vermikompostováním z pohledu permakultury?
Vermík patří do Zóny 1 – tam, kam chodíme denně. Vždy tam vysypeme kyblík s nastřádaným bioodpadem, aby nám v kuchyni nezačal zapáchat. Díky vermikompostéru nevyhazujeme slupky do koše, ani je za peníze neodvážíme někam do kompostárny, abychom si pak v hobbymarketu kupovali za další peníze substrát. Neztrácíme nastřádanou energii slunce a uzavíráme krátké cykly. Také sdílíme přebytek v podobě násad žížal, nebo žížalího čaje. Vše do sebe zapadá.
Poradíš nám, jak začít?
Vermikompostér můžete koupit nebo nejlépe vyrobit na jednom z workshopů, které pořádáme s neziskovkou Kokoza. Násada se dá sehnat na žížalí mapě na adrese: mapko.cz. Kdyby bylo potřeba poradit, je možné se na mě obrátit na permaprema.cz.
