Přístup k osazování veřejného prostoru
Prostor udržují zahradníci jen občasným prořezem a sekáním na traktůrku. Kousek jsem zamulčoval, zeptal se zahradníka, při jednom potkání, zda to nevadí a pak už jen kousek po kousku přidával mulč a sázel do něj keře a stromy. Snažím se to dělat tak, aby se jim kolem toho s traktůrkem dobře jezdilo. Měl jsem štěstí, že prostor není frekventovaný a je daleko od hlavní brány. Pokud by si správce vzpomněl, že tam ty rostliny nemají co dělat, asi je nechá zlikvidovat a nic s tím neudělám. To je riziko. Nemyslím ale, že se to stane. Prostor se snažím udělat opravdu příjemný a zásahy dělám postupně.
Výběr bylin v prvních okamžicích
Po prvotním zamulčování jsem na místě vysadil rajčata a další zeleninu. Většina padla pod náporem slimáků (to je prostě mulč no), ale mělo to ten efekt, že jsem začal tvořit a měl co ukázat. Brzy se začaly přidávat kolegové, kamarádi a známí od souseda z vedlejší fabriky. Posbíral jsem pár podnětů a občas někdo přinesl sazeničku. Z těch sazeniček vnikl solidní základ: ke vchodu přišla zasadit yuca, různě do záhonu pak yzopy, saturejky, kontryhele, mateřídoušky, šalvěje, a ty všechny i do bylinkového záhonku velde terasy, spolu s meduňkou, mátou a dobrovolně se šířící třezalkou, ať se ráno u kafíčka je na co koukat. Odněkud se mi tam přitoulala i pupalka.
U domu už rostl černý bez a na místě prý původně byl růžový sad, tak občas ze země vykouknou pichlavé šípkové větévky. Tyto se snažím stříhat tak, aby měly rozumnou velikost a dobře prosperovaly s vědomím, že nejsem žádný velký pětitel růží – jeden z keřů už ale několik let nádherně kvete a to mě motivuje 😉
Druhá fáze – dřeviny
Od kamaráda z PDC kurzu, který dělá zahradníka, jsem pak sehnal několik zajímavých rostlin: dva fikovníky, dvě josty, muchovník a milovanou moruši, která už mě vloni (2022) přerostla a dala prvních pár sladkých rudě černých plodů.
Fíkonvíky jsem vysadil na sluníčko do závětří za jiné keře. Josty jsem s muchovníkem zasadil 1,5 m od domu, což je zatraceně moc blízko – už teď po roce to jsou velké keře. Muchovník jsem tedy od jost přesadil na jeho vlastní zamulčovaný guildový ostrůvek v trávníku.
Kolegyně z práce pak donesla šeřík a platíčko levandulových sazenic. Na okrasu jsem si tam taky pořídil komoli – motýlí keř, který doufám zahradu schová před nenechavci při pohledu od parkoviště.
Já neodolal pořídit si ještě jeden muchovník, aronii, několik zimolezů, samce a tři odrůdy samic rakytníku, a několik borůvkových keřů, které sázím do sluneční pasti z jehličnatých stromů, kterou jsem na místě vytvořil prořezem svídy a ptačího zobu.
Na exkurzi v botanické zahradě v průhonicích, jsem se utrhl ze řetězu ne výprodeji denivek, které sázím teď do každého guildu. Do guildů taky přesazuju místní lesní jahůdky, které najdu všude kolem v trávníku. A vždy také křen – prostě tak jak jsem ho koupil v krámu, tak jsem ho tam dal. Ke kořenům keřů a stromů sypu semínka lichořeřišnice, sem tam udělám v mulči ostrůvek a oseju ho měsíčkem. Do polostínu za lavičku přišla sazenička rebarbory, koupená někde v tržnici.
Letos budu dosazovat švestky (dvě odrůdy odolné na šarku) místo jedné, která tam teď stojí a strakapoudi z ní mají zimní hostinu a doupný strom.
U jihozápadní stěny pak místo náletů a ostrutiníku vznikl zeleninový záhonek s ředkvičkami, řapíkatým celerem, mychoní peruánskou, divokými rajčaty, amarantem a ačokčou. Spíše takový divoký pokus, ale úroda byla pěkná.
Na místě také chytám dešťovou vodu a zkouším zavlažovací systém Zahradní Olla, o kterém ještě budu psát více.
Firemní lógr vermikompostuju.
Nějaký závěr?
Guerillovou zahrádku, řekl bych, nejde vymyslet. Není to záměr, ale nutkání. Guerillová zahrádka vzniká třeba tak, že se s lidmi z permakulturního kurzu bavíte o skvělých rostlinách, které nutně chcete pořídit a někam sázet a nemáte kam. A tak sázíte prostě někam, kde vám je snad nikdo nezlikviduje, kde je jen trávník a to je škoda. Sázíte hned, protože je snazší později prosit o odpuštění, než teď o dovolení a protože už máte kytky v květináči a v létě by vám chcíply. Ale protože nikoho nechcete naštvat, děláte mezi záhonky mezeru přesně tak akorát na zahradnický traktůrek. A neděláte moc velké výsadby najednou – lidi neradi změnu, ale snadno si zvyknou. A obrníte se trpělivostí a zenovým klidem, protože vám prostě dřív, nebo později zahradník odře kmen milovaného stromu sekačkou, slimák sežere nádherný žlutý řebříček, nebo si nějaký nenechavec uřízne krásně kvetoucí sléz. Musíte prostě postupně vysadit tolik, abyste nějaký úbytek ani nezaznamenali, přes všechnu tu bohatou úrodu 😉 Tak jsestli vám to nedá, přeju štěstí a ať to roste! 💚💙🤎
