Richard Perkins je v tomhle videu hodně sdílný o jejich způsobu bezorebného farmaření. Prosazuje kombinaci pěstování zeleniny a chovu zvěře, aby byli soběstační v tvorbě kompostu. A taky přišla řeč na rašelinu. Pojďme se na to podívat.
0:00 – Richard má 20 let od prvního založeného no-dig záhonu. Od 15 let věděl, že se chce živit prací s půdou a zemědělství šel i studovat.
0:50 – Richard začínal s Ruth Stout metodou, kterou tady označuje jako „lasagna“ metodu (přidávání tlusté vrstvy mulče každý rok s tím, že se vespod rozpadá a obohacuje půdu). Inspiraci přebíral i od Charlse Dowdinga, který už používá mulčování hlubokým kompostem.
Poznámka: Metoda, kterou Ruth Stouht zavedla se také nazívá „back to eden“. Spočívá prostě v tom, že na budoucí záhon na podzim položíme velmi tlustou vrstvu mulče a na jaře do něj uděláme díry a sázíme skrs mulč do země. Mulč se rozpadá a obohacuje půdu, udržuje vlhkost a brání prorůstání plevelů. V mulči se ale také daří hlodavcům a slimákům.
1:11 – Oproti Dowdingově metodě na Ridgedale farmě vedle hlubokého zamulčování záhonů kompostem ještě stejně hluboko mulčují cestičky dřevní štěpkou. Zároveň přidávají chov hospodářských zvířat, který jim zajišťuje kompostovou soběstačnost!
Poznámka: U každého no-dig farmáře je na první pohled vidět ta obrovská masa kvalitního kompostu, která je pro jeho udržení potřeba. Za kvalitní kompost nelze označit jakýkoliv zkompostovaný hnůj, nebo zahradní odpad. Nesmí v tom být pesticidy, herbicidy, fungicidy, insekticidy (nemůžeme tedy jen tak zajet do městské kompostárny), nesmí v tom být léčiva, nesmí někde anaerobně hnít kdoví jak dlouho (takže ani konvenčí kravín, stáje, či slepičárna nemusí být ku pomoci). Tady to řeší vlastním chovem.
1:26 – „Používáme stejné nástroje a plánovací techniky jako všichni skvělí komerční zahradníci.“ – Tohle si sem uložím pro pozdější zodpovězení otázek.
1:45 – Mulčované cestičky. Část farmy „staré severní záhonky“ na které jsou no-dig záhony založené byla kdysi pravidelně zaplavovanou oblastí. Podloží je těžký utužený jíl.
Vymulčování cestiček štěpkou jim pomáhá záhonoviště udržovat čisté, bez bahna! Nejen že se tam člověk snadněji pohybuje, ale ani úroda pak není deštěm ocákaná od bahna, což šetří hodně práce a infrastruktury na omývání.
POZN: Dovedu si představit, že nám česká nátura nedovolí se zbavit pocitu, že pro čistotu záhonu přece nebudu extra řešit nějakou štěpku, že to bahno k tomu patří a ať si to metrosexuální farmaření strčíme někam. Jenže šetření energie na pletí a omývání a zalévání a jednoduchostí manipulace okolo záhohnů je tak velké, že se nedá ekonomicky zanedbat.
Kompost a štěpka zasakují, udržují a tím šetří vodu a brání vyplavování.
Zaštěpkované cestičky nezarůstají plevelem. Odplevelování cestiček může na velké produkční farmě zabrat spoustu času.
Zamulčované záhonky jsou také krásné a čisté na pohled. Pro farmu je to skvělý marketing, při přímém prodeji, či online marketingu.
3:51 – Efekty mulčování na samotnou půdu. Zamulčováním tlustou vrstvou kompostu mimikujeme pokročilé stádium sukcese – lesní půdu. Žádné předchozí stádium sukcese nemá na povrchu tak silnou humózní vrstvu. Toto tedy není prostředí, které stimuluje k růstu jednoleté pionýrské plevele, které se specializují na holou půdu vystavenou erozi.
5:10 – Nevýhody pěstování v orané půdě.
- Uhlík vázaný v půdě je vystaven na vzduchu, oxiduje na CO2 a odchází do atmosféry.
- Zabíjíme mykorhizní houby i další půdní život.
- Probouzíme spící semena plevelů spcících v půdě jako zásobárna na horší časy.
- Probouzíme i patogeny/nemoci rostlin, které ve většině případů potřebují kyslík, ke své aktivaci.
POZN: Richard tu ještě nezmiňuje, že orbou se prohazují vrstvy půdy a tím se organismy z hloubky dostávají na povrch a ty povrchové do hloubky. Ti kteří potřebují více vzduchu ho tak ztrácí a ti anaerobní se mu naopak vystavují, což škodí všem.
5:35 – Použití broadforku při zakládání záhonku půdu neobrací, jen ji načechrává a trochu provzdušní. Jde primárně o vytvoření vzduchových kapes, kterými se do půdy dostane vzduch, kořeny rostlin a voda.
6:03 – Zamulčování cestiček štěpkou, kterou už nikdy nenarušujeme, jen nahoru doplňujeme, vytváří naopak skvělé prostředí pro vytvoření podhoubí mykorhyzních hub, které pomáhají rozprostírat vlhkost a živiny (!!) po celé ploše záhonků. Tím, že ani záhonky nejsou nijak výrazně narušeny, jsou tyhle nutriční dálnice stále v provozu a rok od roku efektivnější.
6:40 – Slepice jsou aktuálně na pastvě. Přes zimu jsou ve foliovníku na hluboké podestýlce (eng: deep litter, deep bedding, carbonatious diper). Na Ridgedale podestýlají rašelinou… Rašelina má pro podestýlku skvělé vlastnosti – ja hodně absorbční, antiseptická a vytváří se z ní skvělý kompost.
Richard uznává, že produkce rašeliny je založena na trvale neudržitelných technikách a uvolňuje velké množství CO2 původně vázaného v rašeliništích. Argumentuje tím, že alternativní materiály pro podestýlku nejsou v porovnání o mnoho lepší. Sláma pochází typicky ze zemědělství, které nezlepšuje půdu, užívá velké množství fosilních paliv a konvenčí agro-ekonomický systém udržující zemědělce v dluzích a že se i tak i tak jedná o produkt z jiného kusu země, produkt který „uniká někomu jinému z farmy“, která se nesnaží fungovat podle PK principů a energii na místě uchovávat.
8:30 – Množství kompostu pro no-dig – Richard argumentuje, že kompostu využívají stejně, jako konvenční pěstitelé, jen ho nezapracovávají. Pouze pro prvotní ustavení záhonku a udušení plevelů (přeslička/horsetail, pryskyřník/buttercups, šťovík/docks) je třeba 10 – 15 cm kompostu. Další roky se přidává jen 3 – 5 cm kompostu, který produkují právě podestýlkou v jednom tuneláku (tunelový foliovník).
9:05 – Slepice, které přezimovaly v tunelovníku na rašelině se přesunuly na pastvu. Podestýlka z rašeliny a slepičinců je z něj vynesena na kompostovací hromady (windrows), které se použijí další rok. V tunelovníku se pak připraví normálně záhonky pro rajčata.
POZN: Jestli postup správně chápu, tak se rašelina vynese na jaře, kdy jdou slepice na pastvu a na záhony se přidá na podzim, kompostuje se tedy půl roku.
Původně na farmě používali kupovaný kompost ve směsi rašelina + kravský hnůj + slepičince z brojlerů. V dnešní době má krávy i slepice na hluboké podestýlce a kompost si obstarává sám, synergicky.
9:50 – My nepěstujeme zeleninu, my chováme mikroby. Ve zdravé půdě rostliny ukazují zdraví a sílu a nejsou tak často napadeny predátory, kteří se zaměřují na slabé rostliny.
Zeleninu jsme vyšlechtili do té míry, že je poměrně náročné, ji udržet na živu.
Ledový salát byla jedovatá rostlina někde u cesty 2000 let zpátky. Ve dnešní době zelenina ztratila životaschopnost i nutriční vlastnosti.
10:44 – V no-dig systému nemáme téměř žádné škůdce ani choroby.
- Rezavé skvrny na listech řepy neřeší.
- Larvy tiplic (eng: leather jacket), drátovci (eng: wire worm, larvy kovaříků – eng: click beetle) se rozšmelcují mělkou kultivací.
- Dřepčíci (eng: flea beetle, patří mezi mandelinkovité) a bělásci (eng: cabbage butterfly) se drží na uzdě pokrytím plodin ochrannou síťkou.
11:21 – V poslední době dorazily z lesa hraboši (eng: vole), což řeší plynovým nástrojem na vyhazování nor do povětří.
POZN: U nás jsem narazil na tuhle záležitost. Osobně bych preferoval řešení mechanickou bariérou, kde to jde (vyvýšené či levitující záhony) a potravním řetězem (kočky, s aplikovanou ochranou ptactva).
11:38 – Tunelovník se slepicemi za zimu vyprodukuje vejce v hodnotě € 40 000. V létě pak vyprodukuje cca 1 000 rajčatových rostlin.
POZN: Při ceně € 4 za 12 vajec to je 40 000 / 4 * 12 = 120 000 vajec, pokud má severská zima 4 měsíce je to 30 000 vajec za měsíc, tedy 1000 vajec za den. Skleník by měl pojmout tedy něco přes 1000 nosnic.
POZN: Skleník má v sobě 8 řad pro rajčata, tedy 125 rostlin v jedné řadě. Pokud má záhonek a cestička dohromady 1 metr je tunelovník cca 8 metrů široký. Rajčata se standardně sázejí do 50 cm sponu (viz třeba permasemínka), to by ale vycházelo na více než 60 m dlouhý tunel. Počítám, že asi sází zig-zag i v každém jednotlivém záhonku. Tunel bude podle jiných záběrů tak 20 – 30 m dlouhý.
11:53 – Cestičky uvnitř tunelovníku nejsou mulčovány štěpkou. Je tam potřeba něco méně trvalého, protože se tam na zimu mění provoz na slepičí a na jaře zpět. Místo toho jsou cestičky mulčovány jehličím. Na severu je to dobře dostupný materiál a nerozpadá se tak rychle jako listí. Rozpad jehličí trvá cca 4 – 5 let. Jednou za 5 let navezou 50 kubíků jehličí na celou rozlohu 1 500 m2 záhonků.
Cestičky jsou zamulčovány na stejnou výšku jako hluboké kompostové záhony pro snazší obsluhu nástroji.
12:57 – Cestičky z jehličí nevytahují dusík ze záhonů.
POZN: Mám osobní zkušenost s mulčováním listí z osiky. Na podzim je potřeba ho stejně zatížit štěpkou, aby neodletělo (to by v tunelovníku nebyl problém). Chodí se v tom blbě, protože to snadno rozkopete a za méně než 2 měsíce je to komplet pryč!
13:24 – Na dalších záhonech svažených k jihu je pěstován chřest, divoké byliny, rýži v rýžových jezírkách (sic!) (eng: paddy pond) a z trvalek: jahody, rebarboru či rybízové keře.
Na dalších jižních záhonech cibule šalotka a brambory (dlouho skladované plodiny pohromadě).
14:11 – Housenkový tunelovník, který Richard sám navrhl, má rozměr pro 4 řady zeleniny o délce 20 metrů. Dá se sehnat na adrese https://www.caterpillartunnels.co, kde je prodává Jake Eldridge z https://www.oxtonorganics.co.uk.
Záhonky mají na šížku 30 palců, 75 cm a hodí se pro práci v asijském podřepu (jám mu říkám Ido Squat a doporučuju užívat i mimo pracovní čas) a také velikostí sedí na řadu nástrojů inspirovaných Eliotem Collemanem a dalšími vynálezci. Dají se také snadno překročit.
15:15 – Do štěpky na cestičkách se dá přidat násada jedlých hub například lat: Stropharia rugosoannulata, eng: king stropharia, cze: límcovka vrásčitoprstenná, také wine cup mushroom, což je podle všeho ta stejná houba, nebo jiná límcovka. Většinou vyrostou na kraji mezi cestičkou a záhonkem, nebo v záhonku a „kvetou“ pouze 3-4 dny.
50 kubíků štěpky každých 4 – 5 let dává potenciál vypěstovat 4 tuny jedlých hub.
17:00 – Další kompostovací zařízení je přímo na rostlinné zbytky. Jedná se o řadu tří 9-kubíkových zastřešených kójí. Tam přijdou rostlinné zbytky, pokud na farmě zrovna nejsou prasata.
17:23 – Také dělají 18-denní horký Berkely kompost, ale to výhradně pro výrobu kompostových čajů, protože takový kompost je biologicky nejaktivnější.
17:51 –
17:55 – ukázka skleníku přisedlého k domu, kde dělají výsev šech sazenic na farmě. Ohřívaný teplem od domu. V létě ochlazovaný ventilátorem, stropními okny a moskitiérovou vložkou dveří (proti kočkám).
Tím ukázka končí. Uvádím ještě doplňující otázky, na které budu hledat odpovědi v dalších videích. Nebo se na ně ptát přímo v komentářích:
- Kde berou takové množství kompostu?
- Dříve kupovali, dnes ho produkují přímo nosnice a krávy na farmě.
- Kde berou takové množství štěpky?
- Jak se zbavují slimáků?
- Jak se zbavují hlodavců?
- Plynovým přístrojem vyhazují nory do povětří.
- Jak plánují výsadbu?
- Jaké techniky a nástroje používají?
- Čím záhonky ochraňují před zajíci, prasaty, srnkami?
- Na záběrech je vidět zelený plůtek, ale ten by u nás proti srnkám nepomohl.
- Čím záhonky ochraňují před psi a kočkami?
- Jaké nemoci rostlin potřebují kyslík? Nepotřebují kyslík i prospěšné organismy? Jakým způsobem podpoříme v půdě jen ty „dobré organismy“ a „dobré procesy“?
- Které aerobní a anaerobní organismy ovlivňuje orba a jak? Jsou častěji prospěšné, či patogenické?
- Kde najdu zdroj na studie o prospěšnosti mykorhyzních hub a o tom, že pomáhají rozprostírat živiny?
- Jak vypadají windrows – asi dlouhé hromady kompostující se podestýlky? Obracejí je nějakou mechanizací?
- Jakým přístrojem se likvidují drátovci? Mulčovačem?
- Odváží se „použitý“ kompost z tunelovníku předtím, než se tam naženou slepice, nebo se tam nechává a rašelina se dává na něj?
