Vaječné skořápky do vermikompostéru bezpochyby patří ale… Jako se vším, i se skořápkami se musí nakládat s citem a zdravým rozumem.
Na vajíčka mám doma vyhrazenou mělkou plastovou vaničku. Jednak chci skořápky nějak oddělit od zbytku kuchyně kvůli možnosti kontaminace salmonelou, druhak potřebuju vyhradit dostatečný prostor, kde budou schnout.
Skořápky necháme nejdřív přes noc oschnout. 
Suché se nelepí na ruce a rozpadá se i blána na jejich vnitřní straně. 
Do kompostu nedáváme všechny. Některé nechávám stranou známému pro slepičky.
Skořápky nechávám schnout minimálně 24 hodin. Za tu dobu stihne proschnout i vnitřní blána a rozpadne se spolu se skořápkou. Schnout je necháváme vždy jednotlivě. Nikdy je vlhké nezasouvám do sebe, jinak neproschnou a možná zplesniví.
Suché skořápky drtím palcem ve dlani na maximálně 5mm malé kousky. Čím menší jsou, tím lépe se z nich bude uvolňovat vápník. I když takhle v ruce asi ne až o tolik. Pro přípravu vajíček čistě na vápník byste museli skořápky dosušit v troubě a rozemlít, například v elektrickém mlýnku na kafe. Také se z nich dělá vodní výluh k postřiku přímo na list, ale o tom jindy.
Nám ale jde u drcení skořápek také o jinou věc. Vlastně dvě. Velké skořápky ve výsledném kompostu jednak nevypadají hezky, druhak se s nimi dost špatně pracuje – při sázení škrábou. Kompost chceme mít pokud možno homogenní a na to jsou menší kousky prostě lepší.
