Videokontext

Video je skvělá forma. Baví nás, táhne nás, předává vizuální a verbální informaci, vytváří emoce. Jenže dokud z videa neuložíme znalost, kterou můžeme použít v praxi, dokud si ji nezapíšeme někam, kde ji můžeme najít, odkud ji můžeme sdílet, pak může energie z videa snadno vyprchat, odtéct, být zapomenuta.

Psaní videokontextu je jako uchovávání vody na pozemku. Když voda dopadá na střechu, stéká do nádrže, přepadem se vlévá do jezírka v nejvyšším místě zahrady, protahuje se podél zavlažovacího svejlu, prosakuje záhonkem, přináší živiny a oživuje rostliny a organismy po cestě zahradou, aby se po nejnižší vrstevnici seběhla do zasakovacího svejlu a spodního jezírka. 

Když informace letí internetem a zachytí jí oko a ucho a vytvoří emoci, uloží znalost. Když emoce vyvolá vzpomínku, nebo myšlenku, tu zanesu do poznámek. Když poznámky obohatí a oživí prolink na stránku o té či oné rostlině a tuté či tamté struktuře. Když přibudou odkazy na profily lidí, kteří vystupují v reportáži, odkazy na události, které jsou v něm propagovány. A když se pak celá ta informace rozlije zpět do internetu a třeba vyvolá další emoce, myšlenky a vzpomínky. 

Permakultura je o hledání vzorů a podobností. Permakultura je o uchovávání energie. Stejně jako voda je v permakultuře energie, kterou je třeba uchovat, tak i takové povídání ve videu a emoce a znalosti z něj jsou energie, kterou je třeba si uchovat, prohnat ji systémem zleva doprava a vážit si každé kapky.

Příspěvky v této kategorii: