S každou násadou žížal, kterou někomu předám, dostávají budoucí kompostáři i nálevnu informací. Jedním z důvodů, proč píšu tenhle blog je, abych měl kam odkázat pro (doufám) přehledně sepsané informace. Začínáme…
Pár otázek na začátek
Když vás zaujme kompostování, budete hned řešit pár prvních věcí. Například: Jaký druh kompostéru pořídit? a Kam ho umístit? Pro přehlednost je nechám v samostatných článcích. Odkazy sem přibudou.
Hned další věc v pořadí je Kde pořídit násadu žížal? Na internetu je několik míst, kde můžete násadu sehnat.
- Primárním zdrojem je Žížalí mapa – Mapko: https://www.mapko.cz/59332-perma-prema
- Druhým místem, kde se často poptávají žížaly, ale i vyměňují zkušenosti, je fb skupina Vermikompostování: https://www.facebook.com/groups/1786980434938367
- Existuje i fb skupina Vermikompostování, žížalky: https://www.facebook.com/groups/335634906844352
Pokud zvolíte k pořízení vermikompostéru vermiworkshop od Kokoza, je možné si násadu odnést s vyrobeným kompstérem.
Jednu zásadní věc si u násady ověřte: že dostanete pořádný kus zdravého materiálu z kompostéru. Já dávám cca litrový kyblík. Je jedno, jestli je v něm žížal 50, nebo 500. Jakmile dává někdo žížalky „na počet“ dal bych ruce pryč. Důležitější je ta „masa“ nakompostovaného materiálu, ve kterém žížaly přežijí, než se ve vermíku vytvoří stabilní mikroklima.
Podestýlka
Mám kompostér a žížaly. Co dál? Nejpreve připravíme podestýlku, pak přidáme žížaly a nakonec zakrmíme. Projdeme si to posutpně.
Podestýlka je jakýkoli uhlíkatý materiál, kterým pokryjeme dno spodního patra vermikompostéru. Můžeme použít:
- suché listí, či jiný jemný, suchý, dřevnatý odpad ze zahrady,
- natrhaný papír: platíčka od vajíček, roličky od toaleťáku, sáčky od pečiva, papírové ubrousky, nebo skartovaný karton.
- nebo mix výše zmiňovaného.
Záměrně neuvádím kokosové vlákno – lignocel. Přijde mi nesmyslné na podestýlku vermíku cokoli kupovat, natož něco, co cestovalo přes půl světa. Zároveň nemám dobré zkušenosti s vláknitým odpadem ve vermikompostéru – seno (podestýlka od křečka), sláma, nebo právě kokos. Některá nezkompostovaná vlákna zůstávají v hotovém vermikompostu a když ho nakonec prohrabáváte, tak se táhnou a hůře se s ním manipuluje.
Nutno dodat: pokud už jste kokosové vlákno pořídili, tak ho na podestýlku použijte. Co se nezkompostuje, z kompostéru buď vyndáte, nebo to v něm ponecháte ještě jeden vermikompostovací cyklus.
Podestýlkou pokryjeme celé dno spodního patra vermíku, akorát tak, aby nebylo vůbec vidět, a navlhčíme ji rozprašovačem.
Podestýlka má být vlhká, ne mokrá. Můžeme na ni použít squeeze test – pokud podestýlku zmáčkneme v ruce a udělají se nám mezi prsty kapičky vody, je to dobrá vlhkost, pokud nám z pěsti voda teče, už je to moc.
Pokládání násady
Pokud jste násadu žížal dostali jako „nahaté“ žížaly bez kompostu, popřeju vám tady hodně štěstí. Pro začátečníky je důležité mít násadu i s kompostem, nejlépe jen částečně zpracovaným. To poslouží žížalám jako domeček i potrava, než se okolní prostředí ve vermíku stabilizuje.
Násadu vysypeme na podestýlku do rohu (u kulatého vermíku ke kraji) spodního patra vermikompostéru. Umístěním do rohu zmenšíme odkrytou plochu násady a tím žížalám vytvoříme stabilnější prostředí.
Násadu nerozhrabáváme!!! Necháváme ji maximálně kompaktní a snažíme se ji nenarušovat. Bude to prostě taková bábovička.
První zakrmení
Žížalám připravíme první dávku krmiva. Ta by měla obsahovat uhlíkatý odpad (viz kapitola podestýlka výše), cca 1/3. Zbylé 2/3 krmení tvoří náš odpad z kuchyně.
Pro první krmení je dobré se držet „bezpečných“ složek odpadu, které žížalám budou zaručeně chutnat a nejsou náchylné k plísním a jiným konkurentům. Zejména slupky od zeleniny (mrkve, řepy, celeru, petržele, okurky a dalších), či další zeleninové odkrojky (stopka od papriky, nať od mrkve), sypaný či bylinkový čaj.
Ostatní druhy odpadu lze také použít, ale mají rizika:
- Ovoce (slupky a ohryzky od jablek, hrušek, banánů) by mohlo začít kvasit a nalákat octomilky dřív, než se k němu žížaly dostanou. V menším množství neuškodí.
- Totéž platí i pro lógr. I když kávová sedlina žížalám velmi chutná, ráda chytá plíseň a není radno ji v kompostéru ve větším množství nechávat, dokud není zaběhnutý.
- Zelené listy jako saláty, nebo nať od ředkviček jsou do zaběhnutého kompostéru dobré. Ve větším množství ale snadno rozpliznou a mohou začít hnít. To řešíme nakrájením nadrobno a promícháním s uhlíkatým odpadem.
- Vyvarujeme se každopádně citrusů, které plesniví prakticky okamžitě.
- Dužnaté části z cibule, česneku, či jiné silně aromatické rostliny se kompostovat dají, chce to ale větší masu kompostu, aby se aroma rozprostřelo a nebyla to taková rána jak pro žížaly, tak pro náš nos.
- Rovněž nahnilé, nebo naplesnivělé odřezky ze zeleniny můžeme přidat až do zaběhnutého vermíku.
Žížalám práci velmi usnadníme, pokud vše natrháme/rozkrájíme na malé kousky jen pár centimetrů velké. Odpad se tak lépe promíchá (dusíkatý s uhlíkatým), má větší plochu (žížaly odpad olizují, tak se plocha hodí) a také rychleji zavadne (čerstvé žížalám nechutná).
Takto připravenou dávkou krmení pokryjeme násadu tak, aby nebyla vidět tloušťce do 3cm. Žížaly tak budou mít pod krmením klid, násada nebude vysychat a jídlo budou mít vždy na dosah.
Další kroky po prvním krmení
Další dny se snažíme žížaly moc nerušit, jen do kompostéru obden koukneme, jestli se nám někde nemnoží plíseň – napadené části vyhodíme. V rozestupech několika dní pak připravujeme další dávky krmení.
Pokud podestýlka začíná v některých místech usychat, kompostér orosíme vodu z rozprašovače. Pokud je kompost naopak čvachtavý, případně přibývá vody v rezervoáru na žížalí čaj, vodu už nepřidáváme a můžeme ji z rezervoáru vylít.
Zlaté pravidlo pro krmení: V kompostéru by nikdy nemělo být víc nezkompostovaného odpadu, než hotového kompostu!!! Proto dáváme žížalám čas, se do dávky krmení pustit, než přidáme další vrstvu.
Na závěr nezbývá než popřát hodně štěstí a trpělivost. Někdy se to na první pokus nepovede (to vím z vlastní praxe), ale každá zkušenost se počítá. Nakonec vám to bude připadat stašně jednoduché 😉
Co se zaběhnutým vermíkem si popíšeme v dalším článku.
