Mulčování je jedna z nejzákladnějších technik v permakultuře. Pomáhá nám v půdě udržet vodu, brání erozi a udržuje na uzdě plevele.
Příroda se vždy snaží půdu co nejrychleji zakrýt. Na holou půdu se vrhnou rychle rostoucí plevele. Jak sukcese pokračuje, převezmou jejich roli odumřelé části jednoletých i víceletých rostlin. Nakonec vše pokryjí listy, kůra a větve stromů a keřů.
A právě poslední fázi sukcese se snažíme mulčováním napodobit. Je možné mulčovat i odumřelými rostlinami, například posekanou trávou. Dřevnatý odpad má ale řadu výhod.
- dřevnatý materiál vydrží déle, je stabilnější a tolik „nepracuje“ – nevytváří teplo jako vrstva čerstvé trávy či jiného čerstvého zahradního odpadu, nezahnívá a neobsahuje semena plevelů
- dřevnatý materiál je pevnější – je tedy pohodlnější po něm chodit
- dřevnatý materiál poskytuje potravu pro tvorbu podhoubí symbiotických druhů hub
- a neméně důležité je, že dřevnatý materiál je pohledově příjemnější svým jednotným vzhledem
Pár pravidel a pozorování, která je dobré mít na paměti:
- mulčovat na podzim – přes zimu se materiál částečně rozloží, začne předávat živiny půdě a bude lépe zadržovat vlhkost
- pod vrstvu mulče dát vrstvu kartonu, nebo lépe dvě, aby se překrývali – souvislá vrstva, kterou karton utvoří pomůže potlačit velmi silně prorůstající plevele zejména oddénkatý pýr – v praxi pak „plejete“ jen jednou za čas v místech, kde byl karton slabší – vytáhnete celý oddenek a pýr může začít znovu
- pod mulč (i karton) je vhodné dát vrstvu kompostu či hnoje – ten se přes zimu uleží a na jaře vydá rostlinám spoustu živin
- nemíchat mulč s půdou, nechat ho jen na povrchu – mulč je uhlíkatý a při svém rozkladu vytahuje dusík ze svého okolí – i proto je lepší mulčovat na podzim, na jaře už bude mulč uleželý a bude živiny naopak dodávat
- V knize Zdravá zahrada od Heleny Vlašínové, naší velké zahradnické ikony, jsem se dočetl, že je dobré na jaře mulč odhrabat, aby se půda vystavila sluníčku a rychleji se prohřála. To dává smysl, protože pod mulčem se skutečně půda udržuje na jaře déle chladná (a opačně na podzim). Tuto operaci si dovedu představit, pokud používáte třeba silnou vrstvu mulče na záhoně bez kartonu. Karton by se při takové operaci potrhal (štěpka dobře drží vlhko, prakticky není šance ho zachovat v celku), přestal by bránit plevelům a pomíchaný s mulčovacím materiálem (štěpkou, slámou) by působil nevzhledně.
- Mulč nemusí být jen dřevní štěpka, ptejte se a shánějte ve svém okolí – nejlepší zdroj je lokální!
- Nevadí, když použijete mulč z ořešáku – jeho alelopatické vlastnosti se po odumření vytrácí – je ale vhodné ho před položením na záhon nechat stranou odležet.
- Nevadí, když použijete mulč z jehličnanů – mulč na povrchu půdy neovlivňuje výrazně kyselost půdy. Museli byste to tak dělat opravdu dlouhodobě.
- Nevadí, když použijete seno – někdo může mít k dispozici balík částečně plesnivého sena, které je na skrmení nevhodné, ale na mulčování se hodí. Práce s ním je navíc docela snadná, jakmile ho dostanete na místo, protože ho můžete „odmotávat“ (pokud máte na výběr, začněte na rovině a složitější terén si nechte na konec…). To používají s velkým úspěchem kanadští Bact to Reality – jen se chraňte respirátorem ať nedýcháte spóry plísní a nepřivodíte si nemoc zvanou farmářské plíce.
- Jde použít i sláma – narozdíl od sena se v ní bude vyskytovat méně semen plevelů, práce s ní ale může být méně pohodlná (píchá to, táhne se to, nejde to vzít do ruky, kdyby to bylo aspoň nakrácené na kratší kusy, …).
- Mulč se postupně kompostuje a je potřeba ho každý rok obnovovat, či doplňovat.
- V mulči se dobře daří slimákům!!! – menší rostliny je vždy potřeba chránit – existuje několik osvědčených metod jako měděné a plechové límce, které menší rostliny ochrání – větší si už poradí sami. Stejně dobře se tam ale daří i žížalám. Můžeme si uvědomit, že oba tito tvorové dělají v ekosystému tu samou záslužnou činnost. Snažím se proto mulčované části designovat tak, aby v nich byly dřeviny, trvalky, které slimákům nechutnají, ale třeba také rostliny, které pro slimáky fungují jako potrava. Slimákům hodně na mojí zahradě hodně chutná třeba yzop, černý bez, nebo topolovka. Za vlhkého počasí toho využívám a chodím je tam sbírat, abych jejich počty udržel v rozumné míře. Odnáším je pak na vzdálené sušší místo v zahradě pod jehličnatými stromy, kde doufám, se časem objeví nějaký z jejich predátorů (třeba takový střevlík by byl fajn).
- V mulči se může dobře dařit i hlodavcům – pokud je ale už na pozemku máte, stejně je na místě zavést proti nim opatření – na menším pozemku asi klasicky pastičky a kočky – na větším pozemku například T-posty, bidýlka pro dravce – chemické prostředky zabíjí i dravce a jiné predátory a problém jen do nekonečna zhoršují.
Jedním z nejinspirativnějších propagátorů mulčování a no-dig přístupu – zahradničení bez orání/obracení půdy – je Richard Perkins ze švédské Ridgedale Farm. Více o jeho metodách například v tomhle videu:
V následujícím videu jsou pěkně a správně popsány vlastnosti mulčování. Je v něm zmiňován asi nejznámější dnešní mykolog: Paul Stamets, který vás za kvalitně zamulčovanou a podhoubím prorostlou zahradu jistě na dálku pochválí.
Technika plošného mulčování zahrady se v některých zdrojích označuje jako Back to Eden, neboli Zpět do Ráje. Příkladem je může být následující video, kde udělali jednoletý experiment pro srovnání nezamulčované a zamulčované zahrady. Spoiler alert: mulč vyhrál.
Experiment za nás už udělali, my můžeme jít rovnou „na věc“. Taky je dobré si všimnout, že pro přímou setbu, například salátů, si v mulči prostě rozhrnou řádku a sejí jakoby kolem mulč vůbec nebyl.
Na naší permakulturní zahrádce jsme mulčovali před rokem vrstvou sena. Průběžně doplňujeme karton, nejdříve hlavně po okrajích, protože při zakládání nebyl k dispozici a protože záhon postupně rozšiřujeme. Až budeme letos mulč obnovovat, dáme ho výrazně tlustší vrstvu a použijeme nasbírané kartony z krabic od pizzy (která je mastná a nesmí se tedy házet do kontejneru na papír ;-)).
